Kréta - cesty

7. srpna 2018 v 12:44 |  Kréta
Balení na dovolenou byla pro mě vysoká škola a velká zkouška. Toužili jsme pobalit pouze do dvou kufrů, což se nakonec podařilo, ikdyž celková váha se musela vejít do 45kg. Třikrát jsem přebalovala a vyřazovala nadbytečné oblečení. Několikrát jsme vážili a na letiště jsem jela rozhodnutá, že holt kila navíc případně zaplatím ze svého. Nakonec nebylo třeba, kufry měly 43,4kg. Jak mně se ulevilo.
Letěla jsem sice podruhé v životě, ale prvně jsme si vše museli zařídit sami. Delegáta jsme měloi až v cíli. no zvládli jsme to.
Let naštěstí neměl zpoždění, což jsme si moc a moc oddechli. Čtyři dny předtím totiž "naše" společnost měla velké problémy a dvě letadla měla zpoždění téměř 24 hodin (ostatně bylo o tom v TV)

Mám strach létat a při sebemenším náklonu letadla je mi špatně. Seděla jsem do uličky a každý nečekaný pohyb zhluboka rozdýchávala. Daník usnul jen na půl hodiny, zato vojtík vytuhnul prakticky hned a Honza taky. Já ne, držela jsem na klíně Daníka a zbytek cesty se ho snažila všemožně zabavit, aby nerušil cestující. Místy marně, ale dali jsme to.
Vzlet i přistání bylo hladké, turbulence jen asi dvě a mírné.

Po příletu byl trochu problém s kočárkem, nemohli jsme jej najít, protože bohužel nevím jak se anglicky řekne kočárek, natož nadrozměrné zavazadlo... (kočárek už vím, doplnila jsem vzdělání)
Nakonec jsme našli vše a vydali se z letiště ven. Tam byla delegátka, která nás nasměrovala na autobus k hotelu. Měli jsme pro sebe celý velký bus. Řidič byl velmi trpělivý, Daník méně. Navíc nám bylo strašlivé horko i přes klikmatizaci a dětem již docházela voda.

Na hotelu jsem v recepci kupodivu docela rozuměla (delegátka zůstala na letišti, měla na starost velmi obsáhlou oblast Kréty (asi tak půlku ostrova). Pokoj nebyl volný, ale mohli jsme se převléknout do plavek v místnosti k tomu určené, osprchovat se tam, zavazadla hlídali oni a vyfasovali jsme osušky k bazénu. Vlastně jsme mohli i do moře, ale to jsme z toho úplně nepochopili, bazén a služby pití zdarma bohatě stačily.

Ubytovali nás dost pozdě, až ve 14:00 což byl záhul zejména pro děti, které byly od půlnoci vzhůru a byly unavené až hrůza. Taky jsem je budila až k večeři.


Cesta zpět byla taková plynulejší. Vstávali jsme v 5:30, šli na snídani a na letiště nás přepravoval při východu slunce mikrobus. Pan řidič byl sice též trpělivý, leč trval na tom, aby Daník seděl sám na sedadle, no zvládli jsme to taky.
Cestou jsem z auta fotila, moc se toho nepovedlo, ale co ano, stálo za to. Viděli jsme úkaz, o kterém jsem prohlásila, že je to možné asi jen v Řecku a Rusku...Za námi jelo něco jako pick up a na jeho střeše stál normálně vlčák. Živý. Auto nejelo vůbec pomalu a my byli fascinovaní. Ta fotka se mi dokonce podařila.

Na letišti jsme opět měli k dispozici naší delegátku. Prosila jsem ji, ať mi zjistí, zda smím mít do letadla sunar ve 300ml lahvi. Ono se to nesmí, ale naštěstí dětské jídlo má výjimku. Jen jsem zapomněla v batohu půl litru vody, tu mi vyhodili, ale děti měli ještě jinou, takže ok.
Let měl zpoždění dvacet minut, ale to jsme již seděli všichni uvnitř. Nedovolili nám odstartovat z důvodu dopravní zácpy ve vzduchu po celé Evropě. V životě jsem to neslyšela, ale přišlo mi to hrozně vtipné. Prý jsou zablokované všechny letecké cesty a musíme počkat na nařízení z Bruselu. (tak na D1 mi to přijde normální, ale ve vzduchu...)
Let byl plynulý, řekla bych že i kratší (ale to asi jen zdání, protože děti spaly mnohem déle obě). Prosadila jsem si sedadlo u okénka, k Vojtíkově nelibosti, abych mohla fotit. Krom krásného výhledu jsem zjistila, že na tomhle místě mi paradoxně není tak zle, jako když ven nevidím.
Při přistání nám tedy všem zatrnulo, když už skoro nad letištěm se letadlo propadlo tak, že nám všem udělal žaludek kotrmelec a mnozí z nás mysleli, že je po nás...
Dosednutí ale bylo měkké a my rádi, že jsme na zemi.
Strašně dlouho nám nejely kufry, ale nakonec jsme se dočkali. Kočárek nebylo problém najít. Jo a musím říci jednu věc. Cestou zpátky jsme seděli na křídle a pod ním byl zrovna zavazadlový prostor. Měla jsem možnost vidět nakládání zavazadel přes pás na pojízdný vozík. Náš kočárek poznám. A bylo s ním zacházeno velmi šetrně, což mě moc a moc potěšilo (zkušensoti jiných matek jsou velmi odlišné a dost mě před cestou vyděsily).

K autu nás dovezl rozvoz, který jsme měli v ceně a cesta domů už byla hračka. No vlastně tak úplně ne, protože jsme se bohužel vydali jiným směrem a sice jsme dorazili kam jsme potřebovali, ale ve skutečnosti jsme to celé objeli tak, že zajížďka byla cca 30km. Nicméně důležité bylo, že nakonec jsme najeli tam, kde jsme měli být.

Doma jsme vypakovali kufry, vyprali co se kam vešlo a nebýt Daníkovy ošklivé střevní virozy, byl by návrat fajn. Zvládli jsme ale i to, nakonec i zpožděnou Vojtovu chřipku, která přišla bohužel zrovna v den, kdy odjel k otci a ten mi ho přivezl na pohotovost (zbytečně, kdyby ho byli nechali odtrpět potíže, tak v jednuráno bylo po všem a kromě diety byl zdráv)

Každopádně dovolená se nám líbila, ale letadlo dalších tak 10 let nemusím vidět zblízka, natož tam sedět jako pasažér.
Příští rok se chystáme po vlastech českých, je tolik míst, ktará jsme neviděli...


Fotky mám trochu v opačném pořadí, ale nevadí.


Přesně tímto letadlem jsme letěli (myšleno společnost Smart wings), foceno z Go parking v Praze po návratu

Neptejte se mě na co se díváte, protože zemi nevím, ale pohled z letadla byl fascinující


Na tenhle záběr jsem čekala velmi dlouho, všude bylo úplně jasno a nebe bez mráčku

Kréta z výšky

Cesta na letiště v Chanii (byť rozmazaná, moc se mi líbila)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aduna Aduna | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 13:02 | Reagovat

To vypadá na krásné, ač trošku akčnější dovolenou. Já s dětmi teda na dovolené nikdy nebyla, protože mám na vlastní ještě čas a tetička taky ještě nejsem. Nicméně jsou kluci šikovní, že to zvládli. Je fajn, že jste měli takovou pěknou společnou dovču.
Fotky jsou moc pěkné a co se zpozdění týče, to teď je na denním pořádku snad u každé dopravní infrastruktury, hrůza. :D

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 13:21 | Reagovat

Krásná reportáž, tak přesně jsi to vše popsala. Že ty sis dělala poznámky?Já jsem na toto dost lajdák.- Koukám, vnímám a pak jen celkový vjem a hotovo.

3 Týna Týna | Web | 7. srpna 2018 v 19:08 | Reagovat

[2]: a víš že nedělala? původně jsem chtěla brát sebou zážitkový deník, ale pak jsem si řekla, že kdyby se nám nedej bože ztratila zavazadla, obrečela bych ho

[1]: děti zvládnou víc než dospělí leckdy
akční dovolená to byla možná jen v tom, že za tím mladším se opravdu stále musí běhat, starší je na sebe naštěstí opatrný, tak tam nebylo třeba dávat pozor tak bedlivě
a se zpožděním jsme počítali, ale neuměla jsem si představit třeba trávit s dětmi na letišti noc bez pořádného jídla a spánku no, naštěstí to bylo ok

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 7. srpna 2018 v 21:00 | Reagovat

Hlavní věc, že jste se vrátili v pořádku domů. Cesta letadlem je vždy jedno velké dobrodružství. Týnko, já si v oblačcích připadala jako v naducaných peřinách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama