Když rozum velí a cit si nedá poručit

10. dubna 2018 v 21:25
Rozum a cit jsou někdy protiklady, jindy jdou ruku v ruce.

Rozum by měl zajišťovat racionální stránku věci, cit obrušuje hrany a zastupuje něhu. Aspoň tak si to představuji já.
Někdy je ale těžké rozum poslouchat a city si občas dělají co chtějí.

City bez rozumu jsou zmatené. Rozum bez citů je tvrdý. Ale někdy to pomáhá.

Moje city jsou momentálně hodně rozjitřené a rozum se jim snaží domluvit. Zatím marně. Chvíli jsem dole, chvíli nahoře.
Chvíli převládá racionalita, většinou ale ty zatracené emoce.

Z reálného pohledu, pokud bych nebyla účastníkem, se jedná o naprostou banalitu. Protože se nic moc nestalo. To je ovšem pohled globální. Děje se to každý den. Nejsem první ani poslední. Jsem mladá a jinak zdravá.

Jenže pro mě je to taková malá osobní tragédie.

Hraju si na hrdinku, ale už jsem to obrečela. Nejsem tak tvrdá, jak vypadám. Přebolí to. Stávají se horší věci. Tohle všechno říká rozum a má pravdu. Mám dvě zdravé děti, co chtít víc. Ale já chtěla víc. A nedopadlo to podle mých představ.

Cit se brání.
Pláče.
Nad nadějí, která byla na dosah.
Ještě minulý týden to bylo naše štěstí. Nás dvou.
Ale teď je všechno jinak.
Bolí mě duše, bolí mě tělo.
Marně si říkám dokola, že to vyjde jindy. Času je dost.

I u lékaře jsem víceméně vtipkovala. A nutno říci, že jsem měla štěstí v neštěstí. Tělo si poradí samo. Už na tom začalo pracovat. Jsou i horší možnosti.
Mě takhle čeká už jen jedna rozpíchaná žíla, maximálně dva odběry krve a bude po všem. Tělo se vyčistí, odpočine si a může začít další pokus.
Jiné jsou na tom hůř. Končí v nemocnici, někdy se dozvídají, že naděje umřela úplně a další šance už nebude.
O tolik jsem na tom líp! A přesto je mi hrozně.

Za pár dní začne přece jen převládat rozum a moje tělo i mysl se začnou dostávat do normálu. Zažila jsem horší věci. Mnohem horší.
Ale zatím to tak prostě není. Rozum a cit se nemohou dohodnout.
Kéž to brzo dokážou. A já taky!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. dubna 2018 v 21:38 | Reagovat

Týnko, přeju si, aby to byla jen zdařilá dramatická povídka a nic víc. Nech tělo, aby chemie rozhodla, rozum a cit se musí dohodnout a vyřešit "závadu" :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. dubna 2018 v 21:52 | Reagovat

Vím, o čem píšeš. Klid, to chce klid. Napětí ničemu neprospívá. Máš rodinu, muže, kterému jsi dala syna, nepokaž to marným smutněním. Tvoje pocity , byť bys nechtěla se projeví, citlivý člověk- hlavně tedy děti - vycítí, když je maminka smutná. Vezmi to tak, že vlastně nemáš proč být smutná. Kolik je lidí, kteří nemají to, co ty? A musí žít.  Užívej si rodiny, jsi mladá, nic není nemožné. Až to budeš nejméně čekat, překvapí tě to. Teprve pak si všeho budeš užívat. Ještě tě potřebují dva malí mamánci, chápeš?

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. dubna 2018 v 21:53 | Reagovat

[1]: Přesně, ty víš, o čem píšeš...

4 Týna Týna | 11. dubna 2018 v 9:05 | Reagovat

Však se to bude zlepšovat. Věřím tomu. Jen je to moc čerstvé. A samozřejmě vím, že to není konec světa. Nějak bylo, nějak bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama