Nákupy nenákupy a šedivé vlasy

4. října 2017 v 9:40
Je říjen. Sice nemám ráda podzim, protože nemám ráda déšť a sychravé počasí, ale je to čas, kdy se snažím začít nakupovat dárky k Vánocům. Naprosto nesnáším shánění na poslední chvíli a myslím si, že v rodině s dětmi to ani není fér. Nejlepší dárek je přece to, jak právě dětem na Štědrý den září očka radostí.

A tak jsme se dohodly s kamarádkou a vyrazily na nákupy. Výraz nákup je trochu přehnaný, vlastně to byla obhlídka možností. Protože v mojí peněžence se krčilo asi 30 korun, což je normální stav týden až dva před novým rodičovským příspěvkem (trávu ještě jíst nechodíme, máme tatínka, ale na útratu mimo se moc netváří)

Prošly jsme Sportisimo, Humanic, Bambuli a knihy. V knize jsem si nevybrala, protože to co si představuji nemají. Nevadí, vyberu si jinde něco jiného. Měla jsem v letáku vybrané zimní boty, ale ve skutečnosti vůbec nebyly tak hezké, takže na mě Ježíšek ušetří, nebo předisponuje peníze jiným směrem :-)

Venku strašně pršelo, ujel nám autobus, takže jsme v teple obchodného centra strávili dalších patnáct minut do příjezdu druhého spoje. Nevadilo nám to, povídaly jsme si.

V autobuse jsme se dohodly, že rovnou navštívíme i druhý nákupák, který je na opačném konci města, ale od kterého to máme blízko domů pěšky a kam stejně jede náš autobus.
Na druhém místě jsme prošli dvě hračkárny, kde jsem se radovala, neboť jsem předsehnala klukům vše, co chtěli, nebo by chtít mohli (to druhé platí v případě Daniela, který si sám ještě nevybere že).

Nakonec jsme se zastavili ještě v drogerii, kde já nic nepotřebovala, ale kamarádka ano. Když si vybírala řasenku, stála jsem zrovna vedle u zrcadla a v tom se se mnou zatočil svět. Byl tam! Vlastně dva! DVA!!! Jeden šedivý vlas vlastním již od svých 17 let. Zvláštností je, že pokud jej vytrhnu, do týdne je zpátky v celé své původní kráse i délce. Záhada. A teď zjistím, že asi deset centimetrů od něj si to trůní jeho kámoš. Nezaječela jsem jen s největším sebezapřením. Kamarádka suše prohlásila že jednomu tam bylo smutno. Ale zřejmě má taky nějaký exemplář, protože říkala že jsou jinak silné než ostatní vlasy (což má sakra pravdu a odkud by to asi tak věděla, kdyby je neměla). Trochu se mi ulevilo, kamarádka je o dva roky mladší a ještě nemá děti. Příchod prvého a asi posledního potomka čeká v lednu. Vlastně mě napadlo, že na to, že já mám lumpy dva jsem na tom jen se dvěma šedivými vlasy celkem dobře :-D
Nicméně otřáslo to mojí křehkou osobou. Donedávna si mě u školy, kam vodím synka do první třídy, pletli se studentkou...časy se mění a lidstvo stárne. Ale že i já...

Dneska jsem neodolala. Termín výplaty rodičovského příspěvku se blíží a já jsem objednala přes internet 3 knížky klukům k Vánocům. Mám radost. Přijdou do pátku.

Tak hezký podzim všem. A hodně štěstí při nákupech :-)
 

Výměna manželek nanečisto

14. září 2017 v 9:28
Tahle reality show dělí lidi na tři skupiny. Na ty, kteří to sledují rádi, ať mají důvod jakýkoli, na ty, kteří to odsuzují jako blbinu a pořad nenávidí a na ty, kterým je to srdečně šumafuk, protože ví, že to mohou přepnout jinam.

Řadím se ke skupině první.
Zaprvé sleduji Výměnu od samého počátku, kdy se tam nehlásili tak kontroverzní páry a bylo možné tam najít i relativně normální typy.
Zadruhé se mi prostě líbí sledovat jiné domácnosti.
Zatřetí to beru jako ryze oddechový čas, při kterém nemusím myslet.
Začtvrté u toho často žehlím a jde to jako po másle.
Zapáté se snažím brát si poučení z chyb, které u pořadu objevím u sebe.
Zašesté si vážím toho, co mám doma.
Zasedmé, baví mě to.

V průběhu let jsem občas koketovala s myšlenkou, že bych se přihlásila. Malá část mého já by se ráda předvedla, zatímco ta druhá rozumná je silně proti. Z více důvodů. Rozhodně nevěřím všemu, co v televizi vidím. Pořad je šikovně sestříhaný (ne vždy, objevily se tam dvě rodiny, které vzdáleněji známe). A rozhodně bych to neudělala svým dětem. Nikdy totiž nevíte, kdo přijede k vám. Představa že mi na ně křičí někdo cizí (jo já můžu), nebo že někdo dělá něco, co si výslovně nepřeji mě děsí. Taky by špatně snášeli odloučení. A vůbec, prostě jsem rozumná. Ikdyž, komu se nehodí peníze že. Ale ne za každou cenu.

Ve Výměně je na počátku otevírán manuál pro novou manželku. Dost jsem přemýšlela o tom, kdybych v té show byla, co bych do něj napsala.
Následující slova věnuji své rodině, protože jsem šťastná, že ji mám!

Manuál pro novou manželku:

Ahoj náhradní maminko.
Jmenuji se Kristýna a je mi 31 let. Mám dva syny. Vojtu (6let) a Daniela (10 měsíců). Žijeme s přítelem Honzou (42 let) a dvěma morčátky Lentilkou a Rozinkou.
Svou rodinu miluju nadevše, protože jsem v ní našla vše, co jsem kdy chtěla.
Dětičky nejsou ani andílci, ani extra zlobidla. Vojtík začal chodit do první třídy a trošku bojujeme s režimem. Snaží se smlouvat, že ještě nepůjde spát, že ještě nebude vstávat, že úkoly si udělá později. Málokdy ustupuji, snažím se z něj vyhcovat dobrého člověka, ač se to často neobejde bez jeho hysterických výlevů. Buď jej nechám vyvztekat a mluvím na něj až se uklidní, nebo na něj zvýším hlas (ne objetí vážně nepomáhá, kdybys chtěla zkoušet alternativné metody). Jinak je to hodný kluk, jen se neumí smířit s dvojími pravidly a dává nám to najevo (jsem rozvedená a jeho otec má bohužel jiný názor na jeho výchovu než já). Daniel je sluníčkové dítě. Většinu času se usmívá. Ječí jen v případě, že mu chybí něco k jídlu, potřebuje přebalit, je unavený nebo nedejbože nemocný. Má rád téměř všechny lidi, takže nemám strach, že se mu nebudeš líbit. Budeš se mu muset věnovat s jídlem, koupáním i uspáváním, tatínek to nedělá, má strach. Ale pomůže ti. Před koupáním jej svlékne a donese do koupelny, kde ti ho předá. Sunar mu udělat umí. I ho přebalí, když musí, ale zkontroluj po něm zapnutí pleny, bojí se že ho škrtí a nechává ji moc volnou :-) Jinak ho pohlídá, pokud bys něco potřebovala, s tím problém nemá. Taky se nebo jí domácích prací, takže nádobí myjeme na střídačku, prádlo věší zcela běžně a také je super kutil, takže opraví co si zamaneš. Neumí vařit, když nepočítáš míchaná vajíčka, párky a uvaření brambor. Je vděčný strávník co se týká jednoduchosti jídel, ale nejí nic kde je smetana, nejí omáčky, nejí sladká jídla (pouze jako moučník), kečup a nemá moc rád experimenty. Kdybys teď měla dojem, že už nemáš na výběr, tak miluje polévky k večeři, sní čočku s párkem, stejně jako guláš s knedlíkem, nebo knedlíky s vejcem (má je rád). Vařit sice umím, ale plně to tady nevyužiji, takže se nestresuji a dělám opravdu jednoduchá a levná jídla. Vojta se moc nekamarádí s masem, musí být buď mleté, nebo pečené tak dlouho, že se mu rozpadne, když se ho dotkne vidličkou (jo asi je trochu rozmazlený, ale hladovění nepomohlo a až uvidíš jak je hubený tak pochopíš proč se strava řídí podle něj). Miluje špagety, karbanátky a sekanou a hranolky, jako každé dítě, ale snažím se dělat domácí.
Daniel jí dětské kaše, přesnídávky, sunar, dětské kupované příkrmy, ale pokud vařím něco, co může, nemám problém dát mu z našeho. Střídám to. Tím pádem jídlo moc nekořením a šetřím se solí.
Děti mají víceméně stálý režim, hlavně co se spánku týká. Daniela ukládám mezi 18-18:30 podle toho, jak je unavený. Nenechávám ho vyřvat, ač někdy dělá cirkus. Zase u něj ale nesedím pořád. Uložím ho do postýlky a pokud ječí hodně, jdu ho pochovat, zazpívám mu a zkusím je znovu položit a odejdu. Když to nepomůže, zkusím sunar a pokud nezabere ani to, prostě chodím uklidňovat než doopravdy usne. On si prostě někdy ještě v postýlce hraje, leze všude a pad někde padne a spí.
Vojta musí být do 19:30 v posteli, protože se mu ráno nechce vstávat. Výjimkou může být páteční večer, pokud dávají v televizi nějakou hezkou kreslenou pohádku. Dívám se s ním, protože tatínek pohádky nemá rád. I proto jsem po nátlaku povolila televizi v dětském pokojíčku. Sám si ji ale pustit nesmí, musí se předem zeptat. Stejné je to s počítačem.
Co říci závěrem?
V našem bytě nenajdeš dokonalý pořádek. Asi to jde, ale nejsem otrokem dětí a muže. Takže ano, u stropu asi můž být pavučina. Zřejmě na nějakém méně přístupném místě bude ležet prach. I lapače prachu máme, protože sbírám keramiku a čistím ji jednou za měsíc. V dětském pokoji nikdy nebude pořádek, protože co uklidím, tak za hodinu není vidět.
Moc tě prosím, nesuď náš byt ani vybavení které máme. Podle finančních možností byt postupně prochází proměnou a nám se v něm žije dobře. Ikdyž pokud by se sem dostal bytový architekt, zešílel by hrůzou. Potkává se tu nepotkatelné. Různé styly, barvy. Nám se to líbí a hlavně! my se tu máme rádi a žije se nám dobře kvůli lidem, ktzeří zde žijí, ne kvůli tomu, jak to tu vypadá.
Hodně štěstí!

Dovolená Nedamov - den pátý

30. srpna 2017 v 10:01
Poslední ráno.
Čeká nás už jenom snídaně, zabalit věci, rozloučit se a frčet domů.
Bylo tady krásně a uteklo to ani nevíme jak.
Prima bylo nemuset pět dní vymýšlet co kdo bude jíst a kdy. Super bylo, že někdo vařil mně a mohla jsem si vybírat :-)
Vojtík byl šťastný mezi dětmi, byl celé dny na čerstvém vzduchu a zažil spoustu nových věcí. Vyzkoušel si fotbal, rybaření a mohl lítat sám bez dozoru dospělých.
Bylo to krásné a už je to pryč. Zase možná příští rok.

Dovolené mám ráda, ale doma jsem po nich taková hrozně šťastná, že už jsem zase ve svém.
Takže třídíme věci na praní, snažíme se uspat mimino, které si za týden odvyklo jakýkoli režim a Vojtík si hraje v pokojíku.
Vidím byt jinýma očima, takže si v duchu plánuju co vše se kde musí udělat, předělat, uklidit, přemístit atd.
Jako první zachraňuji kytku. Zapomněla jsem ji mamce nahlásit jako nutnou k zalévání. Všechna moje květena vydrží týden bez vody, až na tuhle jednu, kterou mám poněkolikáté, ale teď zrovna nově doma. Kytička vypadá hodně zdevastovaně, naštěstí se po dávce vody vzpamatuje a mně se moc uleví.
Morčátka nás vítají a okamžitě touží po něčem dobrém (to je "výchova" mojí maminky, která je chodila krmit v naší nepřítomnosti).
Honza má volno do konce týdne. Stihneme tedy navrtat háčky do stropu na zvonky, pověsíme lapač i rybku a já jsem psokojená. Strop se samozřejmě neobejde bez sádrování a malování, protože jako obvykle trefíme železo. Naštěstí až u poslední díry, takže vlastně vše OK.
Do povinností všedních dní se vrátíme rychle a plynule. A teď už jen čekáme na důležité datum 4.září, kdy odvádíme do školy našeho prvňáčka.
Takže dovoleným zdar a příští rok zase možná...
 


Dovolená Nedamov - den čtvrtý

26. srpna 2017 v 8:00
Úterní ráno. Dneska máme na programu krytý bazén v České Lípě, protože je sice teplo, ale ne na koupání v přírodě a odpoledne potom rybaření v protějším rybníku za mírný poplatek.

Do bazénu jdou jen Vojtík s tátou, protože Daniela tam nepustí, takže s ním se procházím po městě.
Ještě jsem tady nebyla. První navštívím nedaleký bankomat, protože moje peněženka ukrývá poslední drobné a já bych si ráda odsud odvezla nějaký suvenýr. Do centra se dostanu snadno a rychle, přestože orientačním smyslem zrovna neoplývám. Vždy se musím řdit nějakým orientačním bodem, naštěstí jej nalézám a brzy mám na dosah hned dvě menší nákupní centra. Takovou všehochuť obchůdků. Co u nás neznám je to, že obchody tady nemají všechny stěny samy pro sebe. Prostě vlezete do patra a obchody jsou od sebe odděleny jen stěnami, nikoli uzavíratelnými dveřmi. Otevírají a zavírají tedy všechny naráz a většina jich je nějakým způsobem průchozí.
Mrzí mě, že Vietnamka s vlnou má jako jediná u vstupu turniket, kam s kočárkem neprojdu ani kdybych sebevíc chtěla. No nic, aspoň ušetřím.
Prohlédnu si obuv, kde bych si ihned vybral a jako správná žena botky. Dokonce od mé oblíbené značky. V dětské obuvi koupím Daníkovi tkaničky do bačkorek po bráškovi, protože jedna mrška se nám nenávratně ztratila a tak je nemůže nosit, spadly by mu. V hračkářství koupím maličký balonek s motivem ledového království (to je ta pohádka o sestrách Anně a Else) a pískacího dinosaurka. Daník má z obojího velkou radost a já nemám pocit, že bratry šidím. Oba budou mít z dovolené něco na památku.

V krámku s dekorativními předměty se zdržím déle a nakonec odcházím s lapačem snů. Sháním ho dlouho. Ne že by nebyl nikde k mání, ale buďto se mi nelíbí jako výrobek, nebo jeho cena. Tady jsem spokojená s obojím a odnáším si ho ve velké papírové obálce.
Ve druhém obchodním domě objevuju pro mě ráj na zemi. Obchůdek spojuje všechny moje sběratelské lásky. Mají zde oranžovou keramiku na zeď, dřevěné baculaté kočky (které se mi už roky nedaří nikde zakoupit jiné než mám) a jako bonus mou novou vášeň a tou jsou keramické zvonky. Kochám se dlouho. Hodně dlouho. Ač prodavač se mi nelíbí ani za mák. Připadá mi takový úlisný. Nicméně neškodí mi, nechává mě prohlížet si očima zboží, prohodíme pár vět. Nemám již peníze, kartu použít nemohu, ale až se kluci vrátí z bazénu, dohodnu se s Honzou, protože jsem objevila oranžovou rybku a ta mi skutečně na kuchyňské zdi chybí, stejně tak jako motýl, ale toho zde nemají.
Dost bylo prohlížení, vracím se vycházkovým tempem k bazénu. Kočárek musím nechat na recepci a vzít Dandu do náruče a tašky přes rameno, nerada bych přišla o naše věci. Vypadám tak trochu jako vánoční stromeček, ale u prosklené galerie veoducí do bazénu jsou stolky a židle, takže krom dítěte odkládám přebytečné věci sem. Vidím Vojtíška u sochy delfína, chrlícího vodu a Honzu opodál ve vířivce. Ač se oba dívají naším směrem, ani jeden nás nevidí, což je velká škoda, protože se zdá že Dan je vidí a mohutně dělá ručičkou pápá a doprovází to i slovem, protože to jako jedno z mála nově umí. Až je mi ho líto, může se umávat zcela zbytečně (za což ti dva dostali trochu vynadáno hned jak vylezli už oblečení ven).
Sděluji Honzovi zážitek z krámečku snů a při snaze dostat se tam autem projíždíme kus cesty pro jistotu dvakrát dokola, protože se nám podařilo odbočit špatným směrem a vrátit se lze jen po obchvatu. Miluju svého muže, jiný by se na to již vykašlal, obzvlášť kdyby věděl, jaké martyrium jej ještě čeká při následném parkování. Všude samá zóna, nejlevnější parkovné 30kč, což se k mojí rychlosti blesku vůbec nevyplatí. Vyběhnu, koupím, přiběhnu. Nakonec stojí v těsné blízkosti vchodu na volném místě a hodlá se na něco vymluvit. Jsem zpět skutečně v cuku letu, ale na radu kohosi už leží parkovací lístek na okně, naštěstí je tu prý 15 minut stání zdarma, ale lístek, byť nulový, na to být musí.
Odjíždíme domů a velmi výjimečně si dáváme oběd v penzionu. Je čočková polévka, kterou máme rádi všichni.
Po obědě jdeme rybařit. Vojtík je důležitý, dokonce dává na háček kukuřici, pruty ovšem obsluhuje Honza. Sice mockrát nechytal, ale evidentně ví co dělá. Zaplacené to mají na dvě hodiny, je to zde samá lavička, aby mohli rybáři pohodlně sedět, takže o sousedy nemáme nouzi což se ukáže velmi prospěšné. Samozřejmě nic nechytáme, ale vpravo sousedi ano a tak se můžeme pokochat pohledem na kapříka a stihnu jej i vyfotit než ho pustí na svobodu.
Dana narozdíl od Vojty rybaření vůbec nebaví a tak se vydávám do vsi do cukrárny. Chlapeček mi drze kouká do talíře a tak mi sní celý krém z laskonky, o koňakovou špičku bojuju a vyhrávám. Navrch dostane trochu přesnídávky, protože celou ji sníst odmítá. Zapije ji sunarem a je spokojený a připraven na cestu zpět ke klukům, předpokládám, že toho mají už dost.

Vlevo od nás přibyli další sousedi, tentokrát otec s dcerkou. Mimochodem velmi šikovnou. Chytá kapra ihned po našem příchodu. Tenhle kousek si Vojta i pohladí a protože nám jej darují, Honzovi se jej při hlazení podaří omylem vpustit do vody dřív, než se ho pořádně stihl dotknout. Nevadí, neboť foťák jsem měla v pohotovosti já a vše mám řádně zdokumentované. Moji kluci nic nechytili, ale vůbec jim to nevadí. Zážitky mají. Jeden je tedy dost hrůzný. Na místo kde stál kočár s Danem po našem odchodu spadl vlnitý plech a přerazil sozusedům dva pruty. Asi to tak mělo být. Mně tam byla zima a odešli jsme zavčasu. Představa co by kdyby, ale není vůbec pěkná.
kluci skládají pruty, ukládají vše do batohu a vracíme se k nám.
Je tu krásně. Ani se nechce věřit, že již zítra jedeme domů.
Po večeři jde Vojtík hrát na protější hřiště fotbal s dětmi, jako včera. Přidává se děda jednoho z nich a náš táta. Je legrace je pozorovat a povzbuzovat. Krásně se dokáží radovat i smutnit, pokud dá soupeř gól.
Sice je mi zima, ale mám neodolatelnou chuť na zmrzlinový pohár. Je s broskvemi a kopcem šlehačky, mňam. Poté se rozpouštím v horké sprše a brzo všichni odpadáme.
Zítra zabalíme a hurá domů.

Kam dál